Klíčem k dobré komunikaci je vžít se do toho druhého

9. 1. 2023

Co je klíčem k dobré komunikaci?

Dcera dostala ve škole úlohu, popsat jaké má 3 pozitivní a 3 negativní vlastnosti. Jednou z těch pozitivních vlastností si napsala „komunikativnost“. A při poslechu úvah 9 leté školačky o tom, co ji vede k poznání, že je komunikativní, jsem se zamyslela i já.

Co má vliv na to, že umíme dobře komunikovat? A co znamená přívlastek dobře a kdo toto hodnocení určuje? A jak jsem na tom s komunikací já?

Pamatuji si na radu mého šéfa, když mi bylo 20 let. Řekl mi, že nikdo mi do hlavy nevidí a pokud se chci něco dozvědět nebo docílit, aby ostatní dělali co potřebuji, musím o tom mluvit. Otevřít ústa a použít taková slova a způsoby vysvětlení, aby mě druhá strana pochopila.

Časem jsem se to naučila. I díky lidem, se kterými jsem měla možnost pracovat na malých či velkých projektech. Umět říci svůj názor, omluvit se, zajímat se o druhé, mít starost, ptát se na názor jiných, popsat negativní události a podat zpětnou vazbu. Vysvětlit chyby, přiznat si selhání, popsat co cítím, ale také obhájit své rozhodnutí a vzít zodpovědnost za svůj tým.

Naučila jsem se být přímá, vůči klientům, kolegům, přátelům a rodině. Přímá, ne surová. Pro někoho fajn, pro někoho nekomfortní zóna. Řadím se mezi introverty a ráda pozoruji a poslouchám.

A tak s vámi sdílím jednoduché komunikační tipy, o kterých jsem řekla i své dceři:

Problém není v přijímači, ale ve vysílači

Mluv srozumitelně a opakuj, co jsi řekla. Pokud mi druhá strana nerozumí, je to pro mě znak toho, že musím najít jiný způsob vysvětlení nebo použít jiná slova k tomu, abychom našli shodu a pochopení.

Ego, ego, egíčko

U těžkých témat je třeba poslouchat a nevztahovat řečená slova na vlastní osobu. Rovněž nenapadat a neurážet osobu, se kterou řeším těžké téma. Co funguje je „dýchání“ a dopřání si čas na přijetí rozhodnutí nebo na pokračování v tématu. I nepokračovat v komunikaci je rozhodnutí.

Vnímám tě, vidím tě, respektuji tě

Být přítomna a dát pocítit tomu druhému, že jsem tam. Opravdu se zajímám o to, co říkáš a poslouchám tě. Nemusím s tebou souhlasit, ale snažím se ti porozumět. Respektuji tvou jinakost a odlišnost ode mě. Od tebe to žádám stejně.

Přirozeně, ne na sílu

Mám chvíle, kdy si nechci povídat. Se sousedkou, s pošťačkou, s nikým. Žádám jen ticho. Pokud tuto potřebu vnímám i od jiných, respektuji to a nenutím nikoho do komunikace se mnou.

Rozdílnost povahových rysů, charakterů a návyků je kořením každé komunikace. Je pestré pouštět se do debaty s cizími lidmi (ve vlaku, v čekárně u lékaře nebo s prodejci časopisů před obchodními centry). Chtít řešit i méně příjemné situace. Ptát se na témata, která jsou pro nás nová a překračovat okoukané hranice bezpečné zóny. Ale nedělat to na sílu, ať je to příjemné pro všechny zúčastněné strany.

Jakými pravidly se řídíte v komunikaci? Přemýšlíte nad komunikací jako nad dovedností?